Bohemiae Regnum in XII Circulos divisum

Datum: 20.06.2014

- - -

Bohemiae Regnum in XII Circulos divisum cum COM[itatu] GLAC[ensi] et Distr[ictu] Egerano ceterique circumjacentibus terris ex Müllerianis aliisque chorographicis subsidiis delineatum nunc noviter revisum et emendatum per Homannianos Heredes, bez data (asi 1740), částečně kolorovaný mědiryt

 

Mapa Království českého, vydaná dědici známého barokního kartografa a tiskaře Johanna Baptisty Homanna, přiznává inspiraci v proslulém díle Jana Kryštofa Müllera. Čechy tehdy sestávaly ze dvanácti krajů. Ty jsou vyjmenovány nad horním rámem mapy včetně kladského hrabství a chebského kraje. Dělí je od sebe rozličné zabarvení. Autoři této mapy v jejím názvu tvrdí, že vycházeli ještě z jiných, celková území zobrazujících kartografických děl a že výsledek jejich snažení představuje „nově opravenou a doplněnou" práci.

Výzdoba této mapy je výrazně skrovnější než v případě Müllerovy. Název je jakoby vypsán na stromových větvích zachycené, rozprostřené a vydělané jelení kůže. Pod ní leží již ulovená lesní zvěř zcela v duchu barokních obrazů zátiší se zvěřinou. Zatímco nad názvem mapy se v oválné kartuši zvedá český korunovaný lev ve skoku, vlevo sedí žena ve splývavém rouchu, levicí ukazuje na kůži, v pravici svírá srp, pod nímž leží obilný snop. Drobnou výzdobu uzavírá v úhlopříčně protějším rohu parergon ve tvaru stesaného podstavce. Na něm jsou latinské a německé vysvětlivky značek zde využitých. Ty rozdělují města s opevněním a bez něj, městečka a vsi. Památkou na minulé doby jsou „zřícené pevnosti" či hrady, kláštery a osaměle stojící kostely. Drobné křížky představují stromky, tj. souvislejší lesní plochy, zvláště v hornatých krajích, které tu značí kopečková metoda. Kótování horských vrcholů schází, stejně jako jejich pojmenování. Pouze v Krkonoších nese název jejich nejvyšší hora Sněžka („Schneekappe"). Pozornosti autorů neušly rybníky, lázně a teplé prameny i kyselky. Dopravu zajišťovaly dostavníky, které křižovaly zemské cesty a využívaly poštovní stanice pro přepřahání znavených koní a nabízel občerstvení cestujícím. Měřítko se vede v německých mílích, porovnatelných s českými. Bylo možno stanovit čas, v němž lze dosáhnout určitý bod na mapě. Názvy obcí jsou německé nebo do němčiny přeložené. Některá místní jména mají zkomolený tvar (Tonawald místo Tannwald). Sousedství Saska, Horní Lužice, Slezska, Moravy, Rakous a Bavorska není zabarveno. Zvýrazněny jsou pouze větší obce, řeky a významné terénní nerovnosti.

 

Bohemiae Regnum in XII Circulos divisum cum COM[itatu] GLAC[ensi] et Distr[ictu] Egerano ceterique circumjacentibus terris ex Müllerianis aliisque chorographicis subsidiis delineatum nunc noviter revisum et emendatum per Homannianos Heredes, ohne Datum (wohl um 1740), teilweise kolorierter Kupferstich

 

Die Karte des Königreich Böhmens, die von den Erben des bekannten barocken Kartografen und Druckers Johann Baptist Homann herausgegeben wurde, verdankt ihre Existenz dem berühmten Werk von Johann Christof Müller, das den Künstler zu seiner Arbeit inspirierte. Böhmen bestand damals aus zwölf Kreisen. Diese sind auf dem oberen Rahmen der Karte benannt. Darunter finden wir auch die Grafschaft Glatz und das Egerland. Die Kreise heben sich farblich voneinander ab. Die Autoren dieser Karte geben an, von anderen, das gesamte Gebiet darstellenden Kartenwerken ausgegangen zu sein, und dass das Ergebnis ihrer Bemühungen eine „verbesserte und ergänzte" Arbeit darstelle. Diese Karte ist weit bescheidener verziert als in Müllers Fall Die Benennung der Karte ist auf gegerbte Hirschhäute geschrieben, die auf Baumästen aufgespannt sind. Darunter liegt, ganz im Geist barocker Bilder mit Stillebenmotiv mit Wildtieren - ein erlegtes Wild. Während sich über dem Namen der Karte in einer ovalen Kartusche der sich im Sprung befindliche böhmische Krönungslöwe erhebt, sitzt links eine Frau in einem herabwallenden Gewand. Mit der Linken deutet sie auf eine Hirschhaut und in der Rechten hält sie eine Sichel, unter welcher eine Getreidegarbe liegt. Die feine Verzierung wird in der rechtwinkligen gegenüberliegenden Ecke von einem Parergon in Form eines gemeißelten Sockels eingeschlossen. Auf diesem befinden sich lateinische und deutsche Erläuterungen der hier verwendeten Zeichen. Diese unterscheiden Städte mit und ohne Befestigung, Kleinstädte und Dörfer. Ein Andenken an vergangene Zeiten sind die Ruinen von Befestigungen oder Burgen, Klöster und allein stehende Kirchen. Kleine Kreuze stellen Bäume, d. h. zusammenhängende Waldflächen, besonders in bergiger Umgebung, dar. Diese wird durch die Bergmethode kenntlich gemacht. Eine Kotierung der Berggipfel fehlt, ebenso wie deren Benennungen. Lediglich im Riesengebirge wird dessen höchster Gipfel, die Schneekoppe, benannt. Die Autoren bedachten auch Teiche, Badeeinrichtungen, warme Quellen und Sauerborne. Der Verkehr wurde von Postkutschen sichergestellt, welche über die Landeswege rumpelten. Die Poststationen dienten um Umspannen der Pferde und den Reisenden zum Ausruhen.

Der Maßstab wird in deutschen Meilen geführt, die mit den böhmischen Meilen verglichen Werden. Es war möglich, die Reisezeit festzusetzen, innerhalb welcher ein bestimmter Punkt auf der Karte zu erreichen war. Die Namen der Gemeinden sind deutsch oder ins Deutsche übersetzt. Einige Ortsnamen haben eine verstümmelte Form, z. B. Tonawald anstatt Tannwald. Die benachbarten Länder Sachsen, Oberlausitz, Schlesien, Mähren, Österreich und Bayern sind nicht farbig hervorgehoben. Markiert sind lediglich größere Gemeinden, Flüsse und bedeutende landschaftliche Unebenheiten.

tisk